V rébusech je použito několik postupů. Jednotlivé prvky (písmena, čísla) jsou různě umístěny - pomocí předložek či spojek je zapotřebí jejich vzájemnou polohu výstižně vyjádřit. Z následujících příkladů je to zřejmé:
| výsledek | ||
 | V písmenku A je umístěno B | VAB |
 | písmeno A je těsně U písmene B | AUB |
 | B je daleko OD písmene A | BODA |
 | A je nakloněno K písmenu B | AKB |
 | B je přikresleno K písmenu A | BKA |
 | uvnitř oválu je A spolu S písm. B | ASB |
 | na obrázku je písm. A A také B | AAB |
Uvedené příklady lze popsat i jinak; např. u prvního lze také říci, že B je V A, podobně v dalších příkladech. Navíc některé české předložky mají dva tvary, např. K, KE, V, VE apod. Samozřejmě narazíte i na předložky další. V řadě rébusů je třeba písmena hláskovat (EL, EM).
V rébusech jsou často použity číslice a čísla - využívá se jejich zápis v římské číselné soustavě pomocí písmen. I tady platí předchozí poznámka o hláskování.
Složitější římská čísla nejsou zapsána klasicky, ale způsobem zjednodušeným (např. 499 = ID namísto CDXCIX). Kromě toho se tu a tam objeví písmeno řecké abecedy; jinde se neobejdete bez znalosti not. Ve všech rébusech jsou důsledně dodržována "nabodeníčka", háčky a čárky nad písmeny.
A přeci jen ještě jedna nápověda: pokud je to alespoň trošku možné, vystihuje tvar, výplň či umístění písma nějaký typický znak ukrytého zvířete.
Podívejte se naněkolik ukázek řešení.